Tato kniha představuje rozsáhlé dílo – dílo celoživotní. Její opravdu nabitý obsah skládal autor, Mahámandaléšvar Paramhans svámí Mahéšvaránanda (Svámídží), dohromady v úplnou mozaiku více než třicet let. Využití této knihy je skutečně komplexní, a proto se do jejího názvu dostalo také slůvko „systém“. Tento termín se obvykle používá, pokud si je autor jist, že dokáže svým čtenářům předložit hodnotné souvislosti.
V jedné ze svých četných knih popsal Svámídží své osobní motto: „V životě mám jen jediný cíl: naučit lidi chápat a přijímat sebe i druhé, vést je k tomu, aby dokázali cítit a zmírnit bolest i utrpení ostatních, a dopomoci jim k poznání, proč se narodili a co je smyslem života.“ To je pro duchovního učitele obrovský a náročný záměr, a ne všichni dokážou skutečně překročit propast zející mezi slovem a činem. Velká slova se snadno vysloví či napíšou. Avšak žít podle nich a řídit se jimi v praxi si žádá mimořádnou sílu vůle a kázeň.
Jeden z tisíců žáků, které má Svámídží po celém světě, napsal: „Láska, víra a cvičení jsou tři věci, které dopomohou žákovi k úspěchu. Učitel však nemá být posuzován pouze podle svých vlastních skutků, ale také podle činů svých žáků.“ Tento výrok dokreslil následujícím podobenstvím: „Existuje vítr, který si pohrává s loďkami, ale jsou i loďky, jež si hrají ve větru – a vzájemně jsou odděleny oceánem nevědomosti.“ A tak bychom si měli všímat i úspěchů jednotlivých žáků, díváme-li se na Svámídžího životní dílo i jeho systém „Jóga v denním životě“.
Vracím se znovu ke knize a chtěl bych upozornit na:
-
Mimořádnou pedagogickou a didaktickou citlivost této knihy a zároveň i pochopení pro duchovní pohled čtenáře, pocházejícího ze západního kulturního prostředí.
-
Humanitní smýšlení autora, které dokáže vnímavý čtenář vyčíst z textu, lásku a pomoc všem bytostem, úctu k životu, mír (o nějž by měl usilovat každý z nás), ochranu přírody a úsilí o zachování životního prostředí, toleranci mezi lidmi, národy, kulturami a náboženskými směry, důležitost pozitivního myšlení i životního stylu.
Autor knihy je přesvědčen (a my s ním můžeme vřele souhlasit), že systém, který prezentuje, je vhodný pro každého – bez ohledu na věk, vzdělání, povolání, rodinný stav, pohlaví, zdravotní situaci (v tomto případě podává zvláštní instrukce) a kulturní i náboženskou příslušnost cvičícího.
Jako děkan tělovýchovné fakulty na univerzitě v Lublani ve Slovinsku společně se svými kolegy a spolupracovníky průběžně studuji současný vývoj sportu i perspektivy a záměry pro příští desetiletí. Kromě nespočtu článků a studií máme k dispozici i reprezentativní statistická data týkající se slovinského obyvatelstva. Ta mimo jiné ukazují, že více než 60 000 dospělých občanů Slovinska cvičí jógu – individuálně nebo v nějaké organizaci, a že zájem o ni stále vzrůstá (stejně jako roste obecně zájem o nesoutěživé druhy sportu). V ostatních zemích Evropy je to podobné – jógu cvičí 1,0 % – 1,5 % obyvatelstva. Pro stále více a více lidí se jóga stává pevnou součástí jejich osobního ozdravného programu, neboť nabízí vše, co přispívá k obohacení života – propojuje tělo a mysl, rozšiřuje kulturní obzor, otevírá nové možnosti komunikace a mezilidských vztahů.
Ohodnotit nějakou osobnost můžeme tím, že vyjmenujeme děkovné dopisy, získané medaile či čestná uznání – autorovi této knihy byla propůjčena mnohá mimořádně vysoká vyznamenání v Indii i v mnoha jiných zemích světa – mnohdy však tato čestná ocenění spíše zakryjí pohled na osobnost, než aby zdůraznila její humánní orientaci. I přesto bych chtěl mezi všemi těmi poctami, vyznamenáními a uznáními, kterých se Svámídžímu dostalo od státníků různých zemí, vyzdvihnout alespoň jednu jedinou, a sice tu, kterou obdržel od známého spisovatele, prezidenta České republiky, Václava Havla, za svou mimořádnou osobitost i význačné působení. Václav Havel totiž přiložil k formálnímu děkovnému dopisu i osobní vyjádření, v němž poděkoval Svámídžímu za dvacet let nesobecké práce i za vysoké duchovní hodnoty, které přinesl celému národu svým poselstvím.
Tato skutečnost i to, že stále více a více vrcholových atletů i neprofesionálních sportovců začleňuje „Jógu v denním životě“ do svého tréninkového programu, a také má osobní zkušenost získaná při práci se sportovci jsou důvodem, proč jsem rád přijal možnost vyjádřit v rámci své způsobilosti této knize uznání.
Lublaň, květen 2000
Prof. Krešimir Petroviç, PhDr., děkan tělovýchovné fakulty, Univerzita Lublaň, Slovinsko