Správný způsob stravování tvoří základ zdraví a duchovního rozvoje. Podle tří gun [1] rozlišujeme tři typy stravy – satvickou, radžasickou a tamasickou [2].
Tamasická strava nás činí zahálčivými a apatickými. Patří k ní maso, ryby, vajíčka, alkohol, konzervy a stará, ohřívaná jídla.
Konzumací radžasických potravin se stáváme neklidní a agresivní. Řadíme k nim příliš kořeněné pokrmy, nadmíru čokolády či kávy.
Satvická potrava vyvolává v těle i na duchu pocit vyváženosti, harmonie a pohody. Je to lakto-vegetariánská plnohodnotná strava, která se skládá z obilí, zeleniny, luštěnin, ovoce, ořechů, semen, mléka a mléčných výrobků. Vegetariánská strava zbavuje tělo jedovatých zplodin a usazenin, pročišťuje ho a zvyšuje jeho odolnost vůči onemocněním.
Jogíni se stávají vegetariány z mnoha důvodů. Vedle zdravotního aspektu je tu hlavním důvodem i to, že všechny živé bytosti, včetně zvířat, jsou božími dětmi, tzn. našimi bratry a sestrami. Bůh stvořil nás všechny a jeho světlo žije jako duše nejen v člověku, ale i ve zvířeti.
Višva prání mérí átmá hé
Všechny živé bytosti jsou mé Já.
Zvíře cítí strach i bolest stejně jako lidé. Jako my chce také ono být šťastné, a smrti se obává zrovna tak, jako člověk. S vědomím jednoty všech tvorů odmítá jóga zabíjení a konzumaci zvířat.
Jedno přísloví říká: „Člověk je tím, co jí.“
Na vývoj lidských vlastností mají hlavní vliv dva činitelé: společnost a strava. Kvůli špatné stravě trpíme fyzickými nemocemi, ale i zmatením mysli a rozumu. Tato strava ničí energii prány a vytváří agresi, deprese a úzkosti.
Člověk lpí na životě každou částečkou své bytosti a považuje svobodu a štěstí za největší bohatství. Stejně tak chce i zvíře být v životě svobodné a šťastné.
Mnohdy cítí psi, krávy a ptáci přírodní pohromy ještě dříve, než nastanou. Zvířata instinktivně už dopředu znají okamžik své smrti. Několik dní před tím, než jsou dopravena na jatka, prožívají úzkost a neklid. Strach ze smrti se šíří celým tělem a žlázy začínají vytvářet hormony aktivující tělo k útěku či obraně. My tyto jemné látky, které se ukládají ve všech částech jejich těla, nevidíme, ale nutně do sebe přejímáme smrtelný strach zabíjených zvířat spolu s konzumovaným masem. Se zvířecí pránou se tak do nás dostávají i zvířecí kvality a zvířecí vědomí. Tím se zpomaluje náš duchovní rozvoj.
Agrese a úzkosti pocházející ze zvířecího vědomí se nám vtisknou hluboko do podvědomí a v hodině naší smrti nám opět vystoupí do vědomí. Totéž se děje při meditaci či modlitbě, pokud se ponoříme hluboko do svého nitra. Tehdy narážíme na tyto úzkosti. Proto má tak mnoho lidí nevysvětlitelný strach z náboženství a meditace.
Jednoho dne však těmito nevědomými strachy musíme projít. Buď je vědomě pročistíme pomocí meditace, modlitby a dobrými skutky, nebo je budeme muset znovu prožít v hodině smrti. Ale tehdy už proti nim nebudeme moci nic podniknout a náš osud se naplní podle zákona karmy. Je to srovnatelné s horolezcem, kterému se přetrhlo lano a on se řítí do propasti. V takový okamžik už jeho vůle nic nezmůže – padá, ať chce nebo nechce.
Jogíni a moudří lidé dbají nejen na to, co jedí, ale i na to, odkud dané potraviny pocházejí. Nebyly snad někomu odebrány nebo získány protiprávně? I takové okolnosti vytvářejí v osobě, která potravu konzumuje, negativní vibrace a mohou být příčinou vnitřního neklidu.
Jednou přišel guru Nának [3] do jedné vesnice. Tam ho přivítal místní obchodník spolu s rolníkem. Oba ho pozvali na oběd. Obchodník donesl bohatě prostřený podnos plný vybraných pochoutek. Rolník však nabídl jen prostý pokrm s chlebem, cibulí a olivami. Guru Nának sáhl po talíři, který mu rolník podával, a pojedl jeho chléb.
Obchodníka se to hluboce dotklo a ptal se sám sebe, proč jeho jídlo bylo odmítnuto. Guru Nának, který uhodl jeho myšlenky, mu řekl: „Tvůj pokrm obsahuje krev, avšak v jídle rolníka je mléko. A jak jistě víš, já krev nejím.“ Obchodník byl zcela ohromen a ujišťoval, že přece přinesl čistý vegetariánský pokrm. Vždyť i jeho rodina přísně zachovává tento princip.
Tu vzal guru Nának do dlaně kousek chleba z rolníkova talíře a druhou rukou odlomil část z chleba od obchodníka. Pevně oba chleby stiskl. A hleďme, z rolníkova chleba vytékalo mléko, obchodníkův chléb však ronil krev. Guru Nának pravil: „Ty, obchodníku, jsi svůj majetek získal podvody a vykořisťováním, ale rolník si své peníze vysloužil tvrdou a poctivou prací.“
Kuchař i pokrm se navzájem velmi ovlivňují. Proto bychom měli vařit s láskou a připravovat všechny pokrmy s pozitivními myšlenkami.
My lidé, na rozdíl od zvířat, si můžeme svou cestu zvolit vědomě, pomocí svobodné vůle, buddhi (intelektu) a vivéky (pravého rozlišování). Je nutné při tom velmi pečlivě dbát na správnou stravu a vhodnou společnost. To totiž ovlivňuje naše vlastnosti i duševní rozpoložení mnohem více, než si vůbec uvědomujeme. Podle kvality potravy, kterou přijímáme, a společnosti, ve které se pohybujeme, se utváří náš způsob myšlení a jednání, a tím i naše karma.
Milujeme a rozmazlujeme svá domácí zvířátka, psy, křečky, morčata či kočky; a zároveň nám nepřipadá nic divného na tom, že si koupíme a sníme pečené kuře, rybí medailónky, hovězí nebo vepřový řízek. Mnoho lidí ani nenapadne, že kvůli jejich „mlsnému jazýčku“ trpěly a byly obětovány cítící bytosti s duší.
Osvícený člověk říká: „Nemůžeš-li darovat život, nemáš tedy ani právo ho brát.“ Může se stát, že každá živá bytost, ať člověk nebo zvíře, která byla usmrcena násilně a dříve, než přišel její čas, bude muset projít dlouhou oklikou astrální úrovní, než opět nalezne vhodné vtělení, aby se mohl naplnit její osud. Člověk, jenž zavinil smrt jiného tvora nebo zničil svůj vlastní život, na sebe proto bere velmi těžkou karmu. Masitá strava je mrtvá, a kdo jí to, co je mrtvé, vytváří smrt i v sobě. Vegetariánská strava nám však poskytuje základ k vitalitě, zdraví a duchovnímu rozvoji. Ze zdravotního, etického a duchovního hlediska představuje masitá potrava špatný způsob stravování. Pochopí to každý, kdo jen trochu hlouběji přemýšlí a dokáže se vžít do pocitů jiných živých bytostí.
„Výroba“ masa neznamená jen utrpení zvířat; jde současně o ohromné plýtvání potravinami. Abychom získali 1 kg masa, spotřebujeme 7 až 15 kg obilí a luštěnin. Většina obilí vypěstovaná zemědělci tedy není použita pro výživu lidí, ale jako krmení pro zvířata. A 90 % bílkovin a 99% uhlohydrátů se znehodnotí, když člověk konzumuje obilí v podobě masa.
Velkovýkrmny jsou extrémními znečišťovateli prostředí. K vypěstování 1 kg pšenice je zapotřebí 60 l vody; při výrobě 1 kg masa se spotřebuje mezi 2500 a 6000 litry vody, která se pak, promíchaná se zbytky exkrementů, dostává do půdy jako močůvka a proniká i do podzemní a pitné vody. Ekologové spočítali, že výrobou masa dochází k desetkrát většímu znečištění životního prostředí, než jaké způsobuje soukromé hospodářství, a k třikrát většímu znečištění, než jaké představuje průmysl.
Kvůli jedinému hamburgeru musíme přeměnit 4–5 čtverečních metrů deštného pralesa – jednoho z nejcennějších rezervoárů vody pro lidstvo – na pastviny nebo ornou půdu. Z množství půdy, které je zapotřebí pro výživu jediného člověka pojídajícího maso, by se mohlo uživit dvacet vegetariánů.
Vzdát se masa tedy není jen záležitostí etiky, ale i otázkou našeho přežití na této planetě. Hladomory v rozsáhlých oblastech světa, problematika spodních vod, celosvětové ničení cenných přírodních rezervoárů, eroze půdy a s ní související pohromy – to vše jsou problémy, které jsou bezprostředně ovlivňovány naším způsobem stravování.
Měli bychom si zcela zřetelně uvědomit, v jaké jedinečné a velice citlivé rovnováze se nachází život na této planetě, a že my, lidé, tuto vyváženost ničíme svou nevědomostí, touhou po penězích, pohodlností a nezájmem.
Spisovatel a humanista Lev Nikolajevič Tolstoj to vyjádřil velmi výstižně: „Dokud budou existovat jatka, budou na světě i bitevní pole!“ Neboť jak bychom mohli ve světě dosáhnout míru a štěstí, když trápíme a zabíjíme své „malé“ bratry, zvířata? Naší dharmou [4] je pomáhat, ochraňovat a podporovat, ne však vykořisťovat a ničit.
Nejvyšší zákon platící pro nás, lidi, lze shrnout do jediné věty:
Ahimsá paramó dharma
Nezraňování je nejvyšším principem.
Není většího hříchu než zabíjet a zraňovat. Nemáme-li soucit s bolestí, kterou zvíře prožívá na porážce, a zavíráme-li oči před jeho utrpením, pak se nelze divit, že musíme sami trpět strašlivými válkami, ničením prostředí a mnohými katastrofami a nemocemi.